Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
 

M A X

Jak to všechno začalo?

Když mi bylo 10 let na Vánoce mi umřel taťka. Podlehl nádoru na neobvyklém místě a všichni jsme to brali dost špatně. Ještě ten večer  tatínka odnesli pryč, my se sním naposledy rozloučili a jeli k tetě, na tu atmosféru tam nadosmrti nezapomenu! Do našeho bytu jsme se nevrátili docela dlouho. Jen mamka, strejda a teta tam šli uklidit . U tety mi mamka ten večer řekla " Niki? co by ti pomohlo abys pořád nemyslela nato co jsi viděla? " Nemusela jsem nijak dlouho uvažovat. Už od malinka jsem toužila po psím kamarádovi a tak jsem měla slíbeného psa.Měla jsem si vybrat mezi jezevčíkem nebo yorkšírkem kdo vyhrál už je vám jasné. Po několika měsících jsme našli inzerát na 2 yorkšíří kluky v Heřmanicích a tak mamka volala té paní a ta nám poslední štěně zamluvila. Musela jsme však ještě přijít na jméno. Úplně první návrh byl Tom ( tak se jmenoval taťka) potom Denisek a mamka chtěla Fíka, ale to neprošlo a tak se jmenuje Max jako Maxipesfík takže byla šťastná já i mamka a mohly se jít nakupovat věci pro štěnátko. Všechno už bylo a mamka jednoho dne jak se mi podívala do obličeje jak už šílím a skoro stresem nejím pravila: " mám pro něj jed už teďkom?" Načež já bez váhání okamžitě zuřivě začala přikyvovat a tak mamka ráno vyrazila a já bohužel musela zůstat doma, protože sem nešla ani do školy. Po asi půl hodině se ozval klíč v zámku a já myslela, že moje příčina smrti bude infarkt. To se ovšem naštěstí nestalo a já si mohla doběhnout pro malinké štěňátko v mamčině náruči. Začla jsem brečet štěstím a poprvé od taťkove smrti se culit od ucha k uchu... Doufám, že ho taťka vidí říkala jsem si a byla šťastná jako blecha. Maxík pořád něco ňuchal  a nakonec se vyčůral čímž jsem si uvědomila, že mám něco dělat a mamka se na mě spiklenecky usmála stylem " no tak tady to máš" neváhala jsem, popadla hadr a začala šurovat koberec. A tak mě teď Maxík doprovází na všech cestách a je mi tím nejlepším přítelem.

 

 

 


 

Díky Maxíkovi se mi podařilo to hrozné období kdy ztratíte někoho blízkého překonat a já mu zato budu nadosmrti vděčná, vždyť to byl on kdo poslouchal moje nářky, věrně mi olizoval slzy a na to se jen tak nezapomíná, pro mě to není domácí mazlík, ale nejlepší přítel, i když nevyhrává medaile, poháry, diplomy, nesoutěží v agilitách či jiných sportech a nemá pp, je prostě jedinečný.

 

 


TOPlist
 Vytvořeno službou WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek